Trocha poezie

Friday, 15 January 2010 18:49

Zkuste si představit, že to, co považujete za své štěstí, pro co byste byli schopni zemřít, ten neurčitý iracionální pocit, který dává všemu smysl, motivaci a přesto vám nedovolí být šťastni, měli byste z vlastní vůle opustit, protože vám všichni říkají, když jej budeš svírat v dlani, nikdy úplně šťastný nebudeš. Štěstí, jež vám dává chvíli pocit, že jste bohem, chvíli, že jste mu již na obtíž, chvíli je bez vás ztraceno a propadá zoufalství, vyvádí neskutečné kousky a zkouší co vydržíte, pak vás opět považuje za svého vyvoleného, chvíli se chová jako rozmazlené a drzé děcko, chvíli před hloubkou jeho záměrů tajíte dech,  chvíli se krčí jako bezbrané ptáče v rohu před vlastním stínem, a za chvíli vás s mrazivým sebevědomím příbíjí na kříž, chvíli hledíte do tváře zosobnění zuřivosti, nenávisti a zoufalství a za okamžik na vás hledí andělská tvář na vrcholu andělského těla. Potom, co se rozhodnete, že vše překonáte a podaří se vám to překonat, aniž byste na své štěstí zanevřeli, přijde další zkouška a pak další, a už ani nevíte v jakém stupni absurdity se nacházíte, a těžko někomu vysvětlujete proč to děláte, když je prý tak jednoduché být šťastný. Nakonec přijde ten pocit, že jste sami sebou, cítíte se silní, a z ničehonic přiletí motýl,  zlehka vám sedne na rameno, zamává křídly, zahledíte se do jeho barev,  ucítíte vůni květů, která s ním přiletěla, zatočí se vám hlava a na vše zapomenete.   Necháte se unášet zpět na vlnách štěstí a očekávání, dostaví se vlna nové energie a odhodlání jít do toho všeho znova ve víře, že jste vše překonali, abyste nakonec zjistili, že stojíte hluboko pod horou mnohem vyšší,  padnete na kolena a chce se Vám plakat. Sotva však oschnou slzy a vrátí se trocha síly, chcete se opět vydat vzhůru za svým snem. Nakonec rozevřete dlaň a pustíte své štěstí na svobodu, netušíce co bude dál. Tomas, This e-mail address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it Next >