J.S.Bach mě právě svým Uměním fugy, zatímco píši, povznáší a unáší mě do světa krásného jak zapomění a přesto prosvíceného vším, co krásného tě kdy potkalo, jako když ve snách vznášíš se prostorem vstříc mrakům, kterými proletíš a slunce tě oslní, všude kolem tebe se rozprostře do nekončné dáli zelenomodrobílý svět ozářený zlatými odlesky a nad hlavou jen modromodré ticho. Sladká závrať jako první polibek s tebou zatočí a musíš se smát šťastně jako malé dítě zlem nepolíbené, jež poprvé uvidí a uvědomí si svět ve své nekonečné velikosti.

    Co se mi přihodilo v kině. Bylo tam pár lidí, když skončil film a rozsvítili, tak jsem viděl dole před první řadou nějakou holčinu na vozíku jak něco hledá. Než jsem sestoupil dolů, tak to našla. Došel jsem ke dveřím a viděl jsem, že se též chystá odjet, tak jsem počkal a přidržel ji dveře. Byla sama. Měl jsem chviličku čas si ji prohlédnout.