Nahoře se přední kolo protočila, chvíli jsme stáli na místě a pak se pomalu sesunuli do dolíku. „Nevadí, couvnu a rozjedu se pořádně,“ prohlásil jsem, „A do p….le,“ pomyslel si v duchu. Zařadil jsem zpátečku, v klidu se otočil dozadu a začal couvat. Kola se protočila na místě a naše statečná Toyota malinko poklesla. Znejistěl jsem, Evička se na mě pochybovačně podívala.

     Nadechl jsem se, srovnal ramena, vystrčil bradu a prohlásil: „Žádný strach, dostaneme se z toho“. Asi půl hodiny jsem Evě a sobě předváděl, jak se vysvobozuje zapadlé auto z písku. Za další půl hodiny auto sedělo na podvozku, kola v podstatě ve vzduchu. Setmělo se a začínalo drobně mrholit. Vydali jsme se vyhledat pomoc. Do rána času dost a co s volným časem, že?

     Chvíli jsme šli podél hlavní silnice, nemluvili, až nám zastavil jeden mladý muž, ale jel jen malým osobním autem. Odvezl nás tedy k nejbližšímu obydlí a počkal. Chvíli trvalo, než jsme se dozvonili. Pokoušeli jsme se staršího a poněkud silnějšího muže přesvědčit, aby nám pomohl sehnat někoho se silným džípem. Mrzutě nás poslouchal, něco zabručel a zavřel. Bohužel, zevnitř.

     Vrátili jsem se k autu a poprosili řidiče, zdali by nás vzal zpět. Dva zmoklí, unavení a naštvaní poutníci. Poděkovali jsme, vlezli si do auta, odevzdali se osudu a šli spát.

     Nad ránem jsem na chvíli vyšel na pláž, pokusil se udělat jednu noční fotku. Ticho, jen vzdálené šumění moře, které uteklo s odlivem daleko do tmy a zanechalo za sebou spoustu vyplavených kořenů a kmenů. Procházka mi pomohla a konečně jsem pořádně usnul.

     Probudilo nás bouchání na kapotu a dvě silná světla za námi. Dva andělé strážní, kteří se vydali brzy ráno na ryby. Jako ve snách jsem navlékl provaz pod auto. První lano prasklo. Napodruhé se to však podařilo. Zmateně jsme poděkovali a moc ještě nechápali, co se děje. Rybáři uhnuli se svým pořádným džípem s pohonem na všechny čtyři stranou a my vycouvali až na hlavní silnici. Možná je tam poslal ten mrzutý muž, kterého jsme večer vytáhli od rozkoukaného filmu.

   
    Za chvíli vyšlo sluníčko, po dešti ani památky a dva šťastní blázni si to dál uháněli po silnici směrem na sever, jako by to byl jen trochu těžší noční sen.

Tomas, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript