|
Není na světě mnoho měst, které by vyvolávali v návštěvníkovi tolik rozporuplných dojmů jako hlavní město Mexika. Dnes druhé nejlidnatější město na světě, bývalo kdysi údolím s rozlehlým jezerem, v jehož okolí žili lidé již před 12 000 lety.
Asi nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem poprvé přilétala do Mexico City a letadlo kroužilo noční oblohou nad milióny světel velkoměsta, prostírajícího se od obzoru k obzoru. Byl to úchvatný a podmanivý pohled. A já jsem věděla, že se mi tohle město bude líbit.
|
|
jsme se vydali až po chvíli váhání. 340 novozélandských dolarů za 20 minut letu pro prosté cestovatele nebylo málo. Na druhou stranu jsem je dokázali vydělat za dva až tři dny na ovocných plantážích. Řada turistů si koupí drahé letenky na Nový Zéland na tři týdny. Fiordland, jihozápadní cíp jižního ostrova Nového Zélandu, kde se Milford Sound nachází, a návštěva jeho fjordů je někdy zlatým hřebem jejich dovolené. Většinou si však dopřejí jen výlet lodí fjordem k ústí na volné moře a zpět. Takže hurá do vrtulníku.
|
|
druhé zastavení v centrální Jávě v Indonésii, po Yogyakartě. Dorazili jsem k Borobuduru odpoledne jako vždy plným autobusem. Tropický odpolední liják si svoji čtvrthodinu vybral v okamžiku, kdy jsme vystupovali. Třicet metrů sprint vodní stěnou s bágly na zádech k nejbližšímu stánku s jídlem. Vlastně k velkému stanu s rovnou plátěnou střechou na kůlech, pod ním řada malých restaurací. No spíš malých asijských bufetů.
|
|
byl skokem z malajské Melaky a z 30ti stupňových teplot, ve dne v noci, do 10ti stupňového začínajícího deštivého jara ve Wellingtonu, kde jsme přistáli. Přelom září a října 2001, měsíc a pár dní našeho putování směrem na daleký východ. Daleký pro nás - Evropany. Moc jsme se na Nový Zéland těšili. Byl to hlavní směr naší nakonec roční cesty.
|
|
|
Chiapas - bohem zapomenutý mexický stát, hraničící s Guatemalou, který díky své poloze na samém jihu Mexika, zůstával dlouho zapomenutý i samotnou mexickou vládou. Jedním z hlavních důvodů této opomíjenosti byla absence komunikací, které by spojovaly Chiapas s hlavním městem. Přece jen je Mexiko obrovskou zemí, federativní republikou, kterou tvoří 32 států.
|
|
Pokud je v okolí Mexico City místo, které byste určitě neměli vynechat, je to padesát kilometrů severně ležící Teotihuacán. Majestátní stupňovité pyramidy Slunce a Měsíce, připomínající z dálky obrovské kamnenné hory, se od dob vrcholného rozkvětu tohoto starověkého velkoměsta, příliš nezměnili. Zmizela "jen" vápenná vrstva se zářivě červenou barvou, která ve světle zapadajícího slunce musela působit magicky. Teotihuacán byl centrem zřejmě největší předkolumbovské říše - v dobách největšího rozkvětu ovládal dvě třetiny mexického jihu, Guatemalu, Belize i část Hondurasu a Salvadoru a jen samo město bylo domovem neuvěřitelných 125 000 obyvatel. Teotihuacán byl budován od konce prvního století křesťanského kalendárře a jeho nejvyšší stavba - Pyrámide del Sol se základnou 222 x 222 metrů a výškou 70 metrů byla dokončena někdy kolem poloviny druhého století. Zhruba stejně vysoká Pyrámide de la Luna stejně jako většina dalších staveb města, které se kdysi rozkládalo na ploše 20 km čtverečních, byla postavena v průběhu třetího až šestého století. Většina z nich však, v podobě kopečku pokrytého vrstvou zeminy a trávy, čeká na své znovuodhalení dodnes.
|
|
Lefkada – ostrov na západ od řecké pevniny v Ionském moři, Agios Nikitas – vesnice na západním pobřeží nevelkého ostrůvku, který připomíná na mapě slzu nebo perlu.
Ta jména znějí dálkou, romantikou, exotikou...slunce, moře...Asociace: olympští bohové, Zeus a Héra...Homér a Odysseus, Herakles..Afrodíta...Achilles...
|
|
je název kouzelného místa na pobřeží širokého zálivu Golden Bay na severu jižního ostrova Nového Zélandu. Je to název backpackeru, jichž naleznete na Zélandu, tomto vzdáleném cíli cestovatelů, bezpočet. Shambala je však jen jedna. Nevím, zda-li toto útočiště poutníků převzalo původní název místa. Řekl bych však, že jej tak pojmenoval majitel, kterého jsme požádali o týdenní azyl v květnu roku 2002. Majitel, jehož povahu těžko popsat.
|
|
jsme zůstali při cestě směrem na sever podél západního pobřeží jižního ostrova Nového Zélandu. Den se chýlil ke konci a jako vždy jsme začali hledat nějaké hezké místo na zaparkování a přespání. Za sebou jsme měli Fiordland, také ledovec Františka Josefa. Silnice vedla podél moře, dělil nás od něho pruh křovin a trávy. Stále jsem jeli a nemohli najít to správné místo. Nechtěli jsem „tábořit“ za tmy někde u silnice, tak jsme sjeli na zapomenutou cestu, zřejmě vedoucí k moři. Napadlo nás přenocovat i s autem na pláži.
|
|
vedla naše další cesta. Vraceli jsme se z Indonésie, tentokrát loďmo, i když jsme měli koupenou zpáteční letenku do Singapuru. Cesta nebyla zrovna přímočará, takže do Singapuru jsme dorazili na motorovém člunu asi pro 10 lidí z ostrova Batam. Cestou přes Singapur jsme měli v plánu vyzvednout si část peněz za stornované letenky. Dalším plánem měla být cesta do Malajsie, protože víza do Indonésie nám končila dříve, než nám navazoval spoj na Nový Zéland. Inu, proč se nepodívat do Malajsie, když to bylo při cestě.
|
|
